Těšínsko na mapě Moravskoslezského kraje
Těšínsko (přesněji české Těšínské Slezsko) je nejvýchodněji položeným regionem dnešní České republiky, jakoby vklíněným mezi dva sousední státy - Polsko a Slovensko. Tvoří také celou východní část Moravskoslezského kraje. V dnešním obecném, zvláště českém povědomí jsou pojmy jako Těšínsko, Těšínské Slezsko i obecně celé Slezsko, poměrně málo známé a Těšínské Slezsko bývá často mylně považováno za součást severní Moravy, od níž je ale dělí po staletí zemská hranice na řece Ostravici.
V Moravskoslezském kraji i v celé České republice se jedná o velmi zajímavý region jak z historického a kulturního hlediska, tak z hlediska geografického a přírodovědného. Geografická poloha na styku tří sousedních národů, které se na Těšínsku po staletí setkávaly, tomuto regionu dala i jeho dnešní etnografický obraz. Na území Moravskoslezského kraje, zvláště na Těšínsku, žijí kromě Čechů i významné národní menšiny, nejpočetnější jsou polská (3,3% obyvatel kraje) a slovenská (3,0% obyvatel kraje).
 |
| Schoberova mapa Markrabství Moravského a Vévodství Slezského z roku 1888 (zdroj www.wikipedia.org) |
TĚŠÍNSKO Z POHLEDU HISTORICKÉ GEOGRAFIE
Pokusme se nyní seznámit alespoň stručně s Těšínskem z pohledu územního a státoprávního vývoje, tedy z pohledu historicko geografického. Jeho vymezení bude snazší, nežli vymezení etnografické. Přesnějším pojmenováním regionu v tomto případě bude české Těšínské Slezsko, o kterém hovoříme od roku 1920, kdy se stalo jednou ze součástí tehdejší Československé republiky. Připomeňme, že se jedná o českou část původně rozsáhlejšího historického územního celku, který pokračuje za hranicí v Těšíně ( pol. Cieszyn ) jako dnešní polské Těšínské Slezsko až po hřbet Baraní hory pol. Barania Góra) u Bílska ( pol. Bielsko-Biała ).Východní hranici českého Těšínského Slezska s Polskem i jižní se Slovenskem lze v mapě určit celkem snadno. Je doslova hmatatelná i v terénu, kde ji najdeme podle hraničních kamenů České republiky - těch starších z Polskem z roku 1920, těch novějších se Slovenskem z roku 1993. Přirozenou geografickou a politickou hranici s Polskem tvoří zejména hřeben Slezských Beskyd a dále od Českého Těšína po Karvinou řeka Olše ( pol.Olza). Pak se státní hranice odchyluje u Karviné a Petrovic východním směrem a nakonec vrací západním směrem u Bohumína na místo, kde Odra opouští české území. Hranici se Slovenskem tvoří hřeben Slovenských Beskyd s Jablunkovským průsmykem a hraniční hřeben Moravskoslezských Beskyd. Poblíž obce Hrčava najdeme tzv. trojmezí - místo setkání státních hranic České, Polské a Slovenské republiky. Nejvýchodněji situovaný bod českého Těšínského Slezska, Moravskoslezského kraje a celé České republiky ale najdeme o něco severněji, východně od kóty Gírová v katastru obce Bukovec v Jablunkovské vrchovině na 49°32´10´´ SZŠ a na 18°52´05´´ VZD. Západní historickou zemskou hranici Těšínského Slezska s Moravou tvoří řeky Ostravice a Odra.
Územní a státoprávní vývoj Těšínského Slezska jako zvláštní územně správní jednotky začal na samém konci 13. století. Historické území Těšínského Slezska o rozloze cca 2300 km 2 na západě oddělovala od Moravy řeka Ostravice, na jihu od Horních Uher, dnešního Slovenska, pás Slezských resp. Moravskoslezských Beskyd, na východě od Polska, později od Haliče, řeka Bialka a pás Slezských Beskyd s nejvyšším vrcholem Baraní horou. Severní hranice probíhala podél řeky Visly a Olše až po její ústí do Odry a oddělovala Těšínské Slezsko od ostatních hornoslezských knížectví, od roku 1742 tvořila nejen zemskou, ale i státní hranici, oddělující Rakouské Slezsko od Pruského Slezska. Po smrti opolského knížete Vladislava z polského dynastického rodu Piastovců v roce 1281 se toto území vyčlenilo z původně většího hornoslezského celku - knížectví Opolského - a získal je jeden z jeho čtyř synů Měšek. Na přelomu let 1289-90 se Měškovým sídlem stal těšínský hrad, o němž pochází první písemná zmínka již z roku 1155. Měšek se stal nejen prvním těšínským knížetem, ale také zakladatelem linie těšínských Piastovců, která pak dědila Těšínské Slezsko z generace na generaci celých 362 let.
Společně s bratrem Boleslavem připojil Měšek Těšínské Slezsko po dohodě s českým králem Václavem II. roku 1291 ke středověkému českému státu. Dynastický sňatek Měškovy dcery Violy s přemyslovským českým králem Václavem III. v roce 1305 toto spojení ještě utužil a Viola Těšínská se pak nakrátko stala českou královnou. V roce 1327 holdoval králi Janu Lucemburskému Měškův syn Kazimír, který Těšínské Slezsko přijal od krále jako dědičné léno. Řada těšínských Piastovců působila na pražském královském dvoře a někteří dosáhli velmi významného postavení. Snad nejvýznamnějšího - kromě královny Violy - dosáhl kníže Přemek Těšínský jako obratný diplomat a člen královské rady ve službách Karla IV. a pak i jeho syna Václava IV. Spojení historického území Těšínského Slezska s českým státem pak bylo stvrzeno tzv. trenčínským mírem, uzavřeným mezi českým a polským králem roku 1335. Polsko se tehdy zřeklo svých nároků na území slezských knížectví a český král na polskou korunu.Těšínské Slezsko jako jedna z tzv. Korunních zemí sv. Václava pak po téměř sedm století sdílelo osudy českého státu. Udržovalo si přitom dlouho poměrně značnou míru samosprávy: od roku 1592 byla práva a povinnosti občanů upravena vlastním zemským zákoníkem, dnes bychom řekli vlastní ústavou, v Těšíně sídlil vlastní zemský sněm i zemský soud a zemská dvorská kancelář.
Těšínská knížata z linie těšínských Piastovců:
| 1290-1316 | Měšek I. |
| 1316-1358 | Kazimír I. |
| 1358-1410 | Přemek I. zvaný Nošák |
| 1410-1431 | Boleslav I. |
| 1431-1452 | Eufemie, Václav I, Vladislav, Boleslav II., Přemek II. |
| 1452-1477 | Přemek II. |
| 1477-1528 | Kazimír II. |
| 1528-1579 | Václav II. Adam |
| 1579-1595 | Kateřina Sedena |
| 1595-1617 | Adam Václav |
| 1617-1625 | Bedřich Vilém |
| 1625-1653 | Alžběta Lukrécie |
Vymření rodu těšínských Piastovců smrtí kněžny Alžběty Lukrécie, provdané kněžny z Lichtenštejna, roku 1653, nezměnilo státoprávní postavení Těšínského Slezska. Knížectví přešlo jako odumřelé léno České Koruny pod přímou správu českých králů. V Těšíně pak z tohoto titulu vládla knížata z Habsburské, později také Habsbursko-lotrinské dynastie. Tento stav přetrval i po roce 1742, kdy po prohraných prusko-rakouských válkách přišla rakouská císařovna a česká královna Marie Terezie o celé Dolní Slezsko, Kladsko a rozhodující většinu Horního Slezska. Do té doby sjednocené území Slezska bylo rozděleno mezi Prusko a Rakousko, kterému zůstala jen malá část území, zvaná Rakouským, resp. Českým Slezskem s hlavním městem Opavou. Bylo tvořeno částmi knížectví nisského (Jesenicko), krnovského, opavského a ratibořského (Bohumínsko) a knížectvím těšínským. Ze všech původních slezských knížectví jen těšínské knížectví zůstalo v původních zemských hranicích z dob českého státu i v rámci rakouské monarchie a to dalších 178 let. Tereziánské a josefínské reformy přinesly i reformy správní - v Rakouském resp. Českém Slezsku byly mj. vytvořeny dva kraje - Slezsko Západní s krajským městem Opavou a Slezsko Východní s krajským městem Těšínem. Toto území bylo po několikrát administrativně spojováno s Moravou, ale až do roku 1918 si stále zachovávalo status tzv. korunní země.
 |
| Těšínské Slezsko 1290-1920 |
Po první světové válce a zániku Rakousko-Uherské monarchie zaniklo i původní těšínské knížectví. Do té doby jednotné a pod správu jednoho panovníka spadající Těšínské Slezsko se stalo předmětem územního sporu nově vzniklých států – Československé republiky a Polské republiky. Spor vyvrcholil sedmidenním ozbrojeným střetnutím při obsazování Těšínského Slezska československou armádou v lednu 1919. Po zastavení bojů se spor o novou státní příslušnost území Těšínského Slezska přenesl na půdu právě probíhající mírové konference ve Versailles u Paříže. O osudu Těšínského Slezska pak mělo rozhodnout lidové hlasování, plebiscit, ten se však nikdy neuskutečnil. 10. července 1920 byla československým a polským ministrem zahraničních věcí podepsána deklarace, kterou oba státy souhlasily s arbitráží velmocí. Až tímto arbitrážním rozhodnutím konference velvyslanců dohodových velmocí (Francie, Británie, Itálie, USA a Japonsko) z 28. července 1920, konané v belgickém letovisku Spa, došlo k ukončení územního sporu. Téhož dne byla vydána v Paříži deklarace o rozdělení původního Těšínského Slezska. Zvláštní komise provedla delimitaci, správa nad svěřenými územími byla předána československým resp. polským úřadům 10. srpna 1920.
Území historického Těšínského Slezska bylo rozděleno na dvě části: české (resp. československé) Těšínské Slezsko (cca 1275 km 2 , tj. 56% původního území s celkem 115 obcemi) a polské Těšínské Slezsko (cca 1005 km 2 , tj. 44% území s 81 obcemi). 17 obcí, mezi nimi i bývalé zemské a krajské město Těšín, bylo novými státními hranicemi rozděleno. Z předměstí města Těšína ( pol. Cieszyn) s nádražím košicko-bohumínské dráhy na levém břehu řeky Olše (pol. Olzy) vzniklo nové samostatné město, nazvané Český Těšín. K malé úpravě průběhu hranic došlo dodatečně ještě v letech 1920 až 1924 vyčleněněním osady Hrčava z katastru obce Javořinky (pol. Jaworzynka), která připadla Polsku. Hrčava se tehdy stala nejvýchodněji položenou českou obcí.
 |
| Těšínské Slezsko od roku 1920 – česká část |
V roce 1938 si tehdejší polská vláda ultimativně vynutila změnu hranic z roku 1920 a odstoupení většiny českého (československého) Těšínského Slezka. Ve dnech 2.–11. října 1938 bylo území z rozlohou cca 830 km2 obsazeno polskou armádou a následně zde byla zavedena polská státní správa. Jednání o průběhu nové hranice byla ukončena podpisem delimitačního protokolu 23. listopadu 1938, poslední protokol o úpravě hranice v prostoru obce Morávka v horském terénu Beskyd byl podepsán 10. prosince 1938. Bezprostředně po zahájení II. světové války a přepadení Polska 1. září 1939 bylo toto území připojeno přímo k Německu. Jen poměrně malá část českého Těšínského Slezska (území o rozloze cca 445 km2 na Frýdecku a v okolí Ostravy) tvořila krátce součást tzv. druhé Česko-Slovenské republiky, ale již ze 14. na 15. března byla Němci vojensky obsazena a 16. března 1939 byla i administrativně připojena k Protektorátu Čechy a Morava. Německé okupaci českých zemí předcházelo odtržení Slovenska od Česko-Slovenské republiky a vznik Slovenského štátu 14. 3. 1939. Lysá hora s 1323 m n.m. se na čas stala nejvyšším českým vrcholem. Po ukončení II. světové války byl v prostoru Těšínského Slezska ve dnech 3.-8. května 1945 de facto obnoven stav z roku 1920. K definitivnímu ukončení jednání o průběhu státních hranic došlo ve Varšavě 13. června 1958 podpisem Smlouvy mezi Polskou lidovou republikou a Československou republikou o konečném vytýčení státních hranic. K výměně ratifikačních protokolů došlo 7. března 1959. Současný průběh státních hranic České republiky s Polskem a tím i geografické vymezení, oddělující české Těšínské Slezsko od Těšínského Slezska polského, je téměř shodné se stavem platným od 28. července 1920. Smlouva o vymezení hranic mezi Českou republikou a Slovenskou republikou byla podepsána 4. ledna 1996.
více viz článek v Těšínsku 1/2001 a Těšínsku 2/2001.
TĚŠÍNSKO Z POHLEDU FYZICKÉ GEOGRAFIE
Z hlediska krajinného má dnešní české Těšínské Slezsko v zásadě dvě tváře. Tu rozsáhlejší a krásnější najdeme v malebné lesnaté krajině Moravskoslezských Beskyd (nejvyšším vrcholem českého Těšínského Slezska je Lysá hora s 1323 m nadmořské výšky) a jejich podhůří. Je častým cílem turistů. Najdeme zde rozsáhlá území mimořádně zachovalé a krásné přírody, např. rezervaci Mionší v Dolní Lomné, jeden z nejstarších a nejrozsáhlejších pralesů v České republice.
Tu méně rozsáhlou, ale mnohem hustěji osídlenou a lidskými zásahy o to více poznamenanou tvář, najdeme v okolí velkých měst na severu Těšínska, v kraji dolů, hutí a elektráren. Ale i zde jsou překrásná zákoutí, která stojí za to objevit, například půvabný zámek se stejnojmenným městečkem a lázeňským parkem v Karviné-Fryštátě .
Celé české Těšínské Slezsko řadíme do Karpatské provincie.Kromě Ostravské pánve s poměrně bohatými nalezišti černého uhlí v nížinné části, kterou řadíme k Vněkarpatským sníženinám, se jedná o soustavu Vnějších Západních Karpat, jejíž součástí jsou i Slezské Beskydy. Jsou budovány istebňanskými a godulskými pískovci. Nejvyšším vrcholem je zde Velká Čantoryje (994 m). Slezské Beskydy od Moravskoslezských Beskyd odděluje Jablunkovský průsmyk. Ten je součástí západního výběžku Slovenských Beskyd - Jablunkovské vrchoviny. Nejvyšší vrchol hřbetu Slovenských Beskyd , tvořeného flyšovými souvrstvími tvoří hora Gírová (839 m). Údolí řeky Olše a Jablunkovská brázda, kterou řeka protéká, je pokračováním Třinecké brázdy . Nejvyšším vrcholem celého českého Těšínského Slezska a zároveň Moravskoslezských Beskyd je Lysá hora v pásmu Moravskoslezských Beskyd s 1323 metry nadmořské výšky.
Skupina Lysé hory je z geografického hlediska zajímavá soustředěním velmi odolných godulských pískovců, které jsou jádrem Lysohorské hornatiny s velkou relativní výškou (rozdíly mezi nadmořskými výškami v úpatí a na vrcholech činí okolo 600 m a patří k nejvýraznějším v celé České republice) a zvláštními klimatickými poměry. Skupinu tvoří mj. vrcholy Travný (1203 m), Ropice (1082 m), a ve východní části též horský hřbet s vrcholy Smrčina (1012 m) a Kalužný (991 m), z něhož vybíhají rozsochy Slavíč (1055 m), Javorový (1032 m), Ostrý (1043 m) a Kozubová (976 m). Někdy se této části Beskyd společně s hraničním hřebenem Slezských Beskyd nepřesně říká " Těšínské Beskydy ". Velmi odolné slepence a istebňanské pískovce tvoří zadní pásmo pohoří s vrcholy Súlov (903 m), Bílý Kříž (943 m), Polomka (983 m), Malý Polom (1061 m), Burkov (1030 m), Velký Polom (1067 m), Kostelky (956 m) a Skalka (928 m), které vytváří přirozenou hranici českého Těšínského Slezska se Slovenskem. Níže pod Moravskoslezskými Beskydami leží většina českého Těšínského Slezska, jejíž nadmořské výšky se pohybují v rozmezí od 250 do 500 m. Jedná se zejména o pásmo Podbeskydských pahorkatin, mj. o Těšínskou pahorkatinu a Třineckou brázdu. Nejnižším místem českého Těšínského Slezska je bod, kde řeka Odra opouští české území u Bohumína, s nadmořskou výškou pouhých 195 m.
Určujícími toky na území českého Těšínského Slezska jsou Odra, Ostravice, Morávka, Lučina, Stonávka, Olše a pochopitelně Odra. V našem stručném přehledu se omezíme jen na základní údaje. Všechny beskydské přítoky Odry jsou velmi vodnaté, protože přitékají ze severního, na srážky bohatého, úbočí Beskyd. Ostravice vzniká spojením Bílé a Černé Ostravice, ale její horní tok je přeměněn údolní nádrží Šance v umělé jezero. U Frýdku-Místku se spojuje s Ostravicí Morávka , která odvodňuje 148,26 km2 horského terénu. Také na Morávce byla vybudována stejnojmenná umělá vodní nádrž. Při vtoku do Odry má Ostravice průměrný průtok 12,7 m3 za sec., ale maximální 933 m3za sec, což svědčí o velké nevyrovnanosti průtoku, závislého na srážkách. Pravým přítokem Ostravice je také Lučina s přehradní nádrží Žermanice , která má průměrný průtok 1,11 m3 za sec. a odvodňuje 71,5 km2 území Těšínské pahorkatiny. Olše (pol. Olza) pramení na území polského Těšínského Slezska, severovýchodně od obce Istebna, jejím nejvýznamnějším přítokem na českém území je Lomná s průměrným průtokem 1,5 m3 za sec., maximálním 150 m3 za sek. Lomná odvodňuje 70,58 km2 horského území. Povodí Olše činí 384 km2, průměrný průtok je 6,69 m3 za sec., maximální 617 m3 za sec.
Hlavní podnebné ukazatele:
|
místo měření
|
nadm. výška v metrech
|
prům. roční teplota ve °C
|
úhrn ročních srážek v mm
|
prům. teplota v červnu ve °C
|
prům teplota v lednu ve °C
|
|
Bohumín
|
199
|
8,0
|
813
|
18,0
|
-1,9
|
|
Karviná
|
239
|
8,7
|
771
|
18,8
|
-1,6
|
|
Frýdek-Místek
|
290
|
8,9
|
945
|
18,4
|
-1,8
|
|
Český Těšín
|
308
|
8,7
|
916
|
18,7
|
-1,5
|
|
Ostravice
|
429
|
7,3
|
1205
|
17,4
|
-2,8
|
|
Lysá hora
|
1324
|
2,3
|
1535
|
11,5
|
-6,5
|
Podnebná charakteristika pro poměrně malé území českého Těšínského Slezska je dána polohou v mírném podnebném pásu na přechodu mezi typem podnebí vnitrozemského a přímořského a nijak zvláště se neodlišuje od ostatního českého území. Přece jen však najdeme několik zajímavých údajů. Pro rozložení průměrných ročních teplot má určující vliv nadmořská výška - v Ostravské pánvi se teploty pohybují mezi 8°až 9°C, v Podbeskydských pahorkatinách mezi 5° až 8° C. Horské části Beskyd, v nichž do roka evidujeme dokonce 140 až 180 mrazových dnů (teplota klesá pod -0,1° C) jsou chladnější, ale výškový gradient je zde ovlivňován řadou proměnlivých vlivů, zejména inverzemi a oblačností. Naopak letních dnů (kdy teplota překračuje 25,0 °C) je zde méně než 10, zatímco v Ostravské pánvi je jich 40 až 50. Beskydy patří k nejdeštivějším oblastem v celé České republice. Např. roční úhrn sněhových srážek na Lysé hoře dosahuje 490 cm, ve výškách okolo 1000 m n.m. leží sníh průměrně 150 dní v roce ve vrstvě 120 až 200 cm.