Muzejní tradice na Těšínsku
Těšín (pol. Cieszyn, něm. Teschen - těšínské veduty) se do historie zapsal významnými muzejními tradicemi. U bezprostředních počátků muzejnictví na Těšínsku stála výrazná a na poměry malého města ojedinělá iniciativní osobnost kněze Leopolda Jana Šeršníka (1747-1814, pol. Szersznik, něm. Scherschnick resp. Scherschnik), který se po několikaletém působení v pražském Klementinu vrátil v roce 1775 do svého rodiště Těšína, kde nadále pracoval jako správce katolického gymnázia a inspektor zdejších škol. Šeršník byl výrazně ovlivněn osvícenstvím a příkladem Josefa Dobrovského, mj. i existencí matematického muzea, které bylo v Klementinu založeno v roce 1722. Duchovní impulsy pro svoji činnost přejímal z moderních myšlenkových proudů celé tehdejší Evropy. To také způsobilo, že knihovnu, kterou vlastnil, stále rozšiřoval nejen o nové knihy, ale i těšínské archiválie a o sbírky přírodovědného a uměleckohistorického charakteru. Sbírky byly Šeršníkem na svou dobu odborně zpracovány a podle dobových měřítek i systematicky ukládány. Všestranná Šeršníkova osobnost formovala i orientaci jeho muzea, odrážející převážně dobové exaktní přírodovědné myšlení. První sbírky obsahovaly měkkýše, zkameněliny, mořské pavouky, raky, brouky, motýly, ptačí vejce a hnízda, kolekci tuzemských květin, uspořádanou podle Linného, soubor tuzemských a cizozemských dřevin, semen, pryskyřic, barviv a léčiv. Dále různé geometrické, astronomické a fyzikální přístroje, modely strojů, zbraně, mince, medaile a konečně figurovou illustraci Komenského Orbis pictus. Muzejní fondy, umístěné nejprve ve staré gymnazijní těšínské budově, v níž byla deponována i rozsáhlá Šeršníkova knihovna, obsahující latinské, německé, české, polské, francouzské, anglické a další tisky, sloužily převážně žákům místních škol. Pro potřeby kvalitnější prezentace Šeršník zakoupil v Těšíně samostatnou budovu.
 |
| Leopold Šeršník (1747-1814) |
Od roku 1802 byly Šeršníkovy sbírky zpřístupněny veřejnosti a Šeršník se tak stal zakladatelem nejstaršího muzea v tehdejším Rakouském Slezsku a na Moravě. Po Šeršníkově smrti v roce 1814 se nadále měla o muzeum a knihovnu starat zakladatelem ustanovená nadace, jejíž základ tvořilo veškeré jeho jmění. Muzeum však postupem času začalo upadat a budova chátrat, takže v roce 1914 bylo sloučeno s německým městským muzeem (založeným o sto let později v roce 1902 Oskarem Wiesmannem). Jako další muzeum v Těšíně v roce 1896 vzniklo díky iniciativě Józefa Londzina převážně etnograficky a uměleckohistoricky zaměřené polské Slezské muzeum (Muzeum Śląskie). Podstatné pomoci se tomuto muzeu dostalo v roce 1901, kdy byla v Těšíně založena také polská Národopisná společnost (Towarzystwo Ludoznawcze). Ke sloučení obou muzeí došlo v roce 1929, tehdy již na území polského Těšína.
Přestože pokračovatelé a dědici Šeršníkova odkazu - Muzeum Těšínského Slezska (Muzeum Śląska Cieszyńskiego) a Těšínská knižnice (Ksiąźnica Cieszyńska) se dnes nacházejí na území Polska, patří Šeršníkovo muzeum a celé dílo rovněž do kontextu historického vývoje muzeí v dnešním Českém Slezsku a na Moravě. Připomeňme si např. založení tehdy německého městského muzea v Opavě v r. 1814 a v Brně v r. 1818 resp. 1820, uměleckoprůmyslového muzea v Brně v r. 1870, a také muzeí ve Znojmě v r. 1878 a Olomouci v r.1879. Pro český národní život v národnostně smíšeném Rakouském Slezsku a na Moravě, zvláště na Ostravsku, mělo značný význam zpřístupnění národopisných a archeologických sbírek Karla Jaroslava Bukovanského r.1872 ve Slezské Ostravě. Zásluhou Vincence Praska bylo v r. 1884 založeno Muzeum Matice opavské v Opavě, téhož roku vzniklo muzeum ve Valašském Meziříčí.
Zásadním mezníkem ve vývoji českých muzeí na Moravě a ve Slezsku bylo období příprav na Národopisnou výstavu českoslovanskou , konanou v Praze v r. 1895. Na Moravě bylo založeno 47 národopisných odborů, které shromažďovaly materiály k charakterizaci odlišností lidové kultury svých regionů tak, aby mohly být v Praze na výstavě prezentovány. Ve Slezsku vznikly takové odbory 4. Tyto odbory pořádaly i místní výstavy shromážděného materiálu, na Moravě proběhlo takových výstav v letech 1892-1895 celkem 54, ve Slezsku se uskutečnily v r. 1893 v Opavě a v r. 1894 v Orlové. Právě na této národopisné výstavě, kde se soustředily nejrůznější výstavní exponáty z celého Těšínského Slezska, se zrodila myšlenka zřídit v Orlové vlastní muzeum. Naplnit tuto myšlenku se podařilo v roce 1910 Antonínu Klvaňovi , řediteli zdejší české měšťanské školy. Sbírky orlovského muzea byly za okupace převezeny do Ostravy, ale po druhé světové válce se již činnost orlovského muzea neobnovila (na orlovské muzejní tradice navázala od roku 1998 až orlovská pobočka Muzea Těšínska). Po vzniku Československé republiky došlo v roce 1925 k otevření Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Také na českém Těšínsku se rozvíjely muzejní aktivity. V témže roce došlo k otevření zemské pobočky Československého zemědělského muzea ve Frýdku, jejímž úkolem bylo dokumentovat vývoj zemědělství na Těšínsku a Ostravsku a v přilehlých částech Moravy v souvislosti s průmyslovým rozvojem tohoto regionu. Iniciativní roli při jeho založení sehrálo Národopisné sdružení Sedlišťanů . Vůdčí postavou spolku byl Joža Vochala . Pod jeho vedením byly systematicky shromažďovány již od roku 1908 památky hmotné kultury Těšínského Slezska, zvláště jeho frýdecké části. Pokus o založení městského frýdeckého muzea v r. 1929 skončil neúspěchem. Mnohem úspěšnější bylo ale Městské muzeum v Místku , oficiálně slavnostně otevřené 9. června 1929. Zásluhu na jeho vzniku měl Muzejní odbor Matice místecké . Po okupaci a spojení dvou dosavadních samostatných měst - slezského Frýdku a moravského Místku - v jeden celek bylo v roce 1949 vytvořeno Lašské muzeum, ve kterém se spojily dosavadní frýdecké a místecké sbírkové fondy. Do čela tohoto muzea byl jmenován opět Vochala, sbírky byly zpřístupněny veřejnosti 27. května 1950 (v roce 1960 se toto muzeum přestěhovalo do budovy frýdeckého zámku, v současné době nese název Muzeum Beskyd).
Po rozdělení původního Těšína po první světové válce československá část města, která tehdy v roce 1920 dostala název Český Těšín, neměla vlastní muzejní instituci. Záhy se projevily snahy o aktivizaci zdejší muzejní činnosti. 6. února 1925 bylo i v Českém Těšíně ustaveno první městské muzeum, které je přímým předchůdcem dnešního Muzea Těšínska. Výraznější prezentační aktivitu pro veřejnost nerozvinulo, ale shromáždilo poměrně významný sbírkový fond zejména z okolí Českého Těšína a Jablunkova. Ten však byl v době okupace vyvezen a v poválečném období jen s obtížemi získáván zpět.
Po ukončení okupace v roce 1945 začal v Českém Těšíně muzejní tradici obnovovat učitel a vlastivědný pracovník Ladislav Báča.
Dekretem městského národního výboru z 11. června 1948 bylo ve městě znovu ustaveno muzeum a Báča byl jmenován jeho prvním správcem. Ladislav Báča se nesmazatelně do historie našeho muzea zapsal mj. i rozsáhlou kresebnou dokumentací těšínské lidové architektury. Základem sbírkových fondů muzea se staly konfiskáty, četné dary občanů z celého českého Těšínského Slezska, část mobiliáře a vybavení zámků v Ropici a Hnojníku a zachráněné sbírkové fondy bývalého jablunkovského muzea. Poválečné období činnosti muzea bylo významně poznamenáno především systematickým etnografickým a folkloristickým výzkumem Těšínska, prováděným společně s pracovníky Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a pracovníky Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku. Stále více se tak projevoval regionální charakter českotěšínského muzea, které také od roku 1952 přešlo pod správu Okresního národního výboru v Českém Těšíně jako Okresní vlastivědné muzeum. Po reorganizaci státní správy v ČSR v roce 1960 a zrušení českotěšínského okresu bylo muzeum spravováno Okresním národním výborem v Karviné a změnilo název na Okresní vlastivědný ústav okresu Karviná. Obdobně bylo zřízeno ve Frýdku-Místku Okresní vlastivědné muzeum ve Frýdku-Místku, dodejme, že v roce 1969 bylo otevřeno i Muzeum Třineckých železáren a města Třince.
Název českotěšínského muzea však neodpovídal skutečnému rozsahu jeho aktivit, protože předmětem zájmu muzejních pracovníků a badatelů i nadále zůstávala oblast celého českého Těšínského Slezska – a to bez ohledu na tehdejší administrativní členění. Dokladem této činnosti může být i vlastivědný čtvrtletník "Těšínsko",vydávaný muzeem pravidelně již od roku 1957 - dříve s podtitulkem "Vlastivědný zpravodaj okresů Karviná a Frýdek-Místek".
Postupem času se staly součástí Muzea Těšínska i pobočky v Havířově-Životicích, Havířově-Městě, Havířově-Bludovicích (Kotulova dřevěnka), Karviné-Fryštátě, Orlové, Petřvaldě a Jablunkově. Společně se stálou expozicí a výstavní síní v Českém Těšíně a muzejní knihovnou tak byla vytvořena současná síť 11 poboček muzea, kterou v roce 2005 doplnila dvanáctá - replika původního slovanského hradiště v Chotěbuzi-Podoboře, nazvaná Archeopark. Výstavbou Archeoparku se Muzeum Těšínska zařadilo nejen mezi tzv. kamenná muzea, ale i mezi muzea v přírodě.
 |
| Jiří Třanovský údajný portrét z exlibrisu knihy Egidia Hunnia |
Součástí Muzea Těšínska je i studijní knihovna "Silesia", shromažďující ojedinělý fond více než 12 tisíc silesiak, mj. ucelenou sbírku českých duchovních písní z doby reformační a protireformační a četné české, polské a německé tisky z tzv. plebiscitního období let 1918-1920, kdy se rozhodovalo o osudech Těšínského Slezska a jeho rozdělení na českou a polskou část.
V depozitářích Muzea Těšínska najdeme více než 200 tis. sbírkových předmětů, doklady k historii města a širšího okolí, národopisné sbírky i sbírky archeologické, botanické a mineralogické. Mezi nejvýznamnější soubory patří kompletní sbírka stříbrných těšínských krojových šperků, lidové plastiky, starší i novější řezbářské práce z regionu a lidový těšínský nábytek soustřeďující malované truhly, datované od roku 1700, malované skříně, stoly, židle a lavice. Muzeum pořádá více než 30 výstav ročně, nadále vydává vlastivědný čtvrtletník „Těšínsko“ a také vědeckou řadu „Studie o Těšínsku“, kterých vyšlo již 18 dílů. Společně s Muzeem Těšínského Slezska (Muzeum Śląska Cieszyńskiego) v polském Těšíně vydalo již dva díly česko-polských rozsáhlých studií nazvaných „Cieszyńskie studia muzealne/Těšínský muzejní sborník“. V současné době se připravuje třetí díl. Součástí Muzea Těšínska je i Regionální informační centrum poskytující turistické a vlastivědné informace nejširší veřejnosti.