Výstava potrvá od 4. března 2010 (vernisáž v 17 h) do 30. června 2010
Výstava je věnována kouzlu a kráse starých map, které představují nejen doklad tehdejší technické úrovně, ale jsou zároveň cenným historickým pramenem poskytujícím množství důležitých informací o době svého vzniku.
Ačkoliv se schématické zobrazení českých zemí objevuje na středověkých mapách již od 12. století, počátky mapování Slezska, v jehož rámci bylo pochopitelně zakresleno i Těšínsko, klademe do 16. století. V této době vznikají první skutečné mapy Slezska, které se v následujících staletích postupně zdokonalují a zpřesňují. Za první, byť nedokonalé vyobrazení území Slezska, se považuje grafický list v Kosmografii Sebastiana Münstera vydané v Basileji po roce 1544. Teprve Martin Helwig, rodák z Nisy, dokázal roku 1561 vytvořit a následně vydat kvalitnější mapu Slezska. K dalším významným tvůrcům mapového zobrazení této vedlejší země Koruny české patří Jonas Scultetus v 17. století a Johann Wolfgang Wieland v 1. polovině 18. století, jenž zakreslil mapu Slezska i jednotlivá knížectví, tzn. i Těšínské. Primát vydání mapy Těšínského knížectví náleží uherskému rodáku Jonasu Nigrinimu, jehož dílo vyšlo v roce 1724. Po rozdělení Slezska v roce 1742 mezi Prusko a Rakousko se jeho kartografie vyvíjí souběžně s Moravou. Od konce 18. a zejména v 19. století vznikají státní mapová díla pro potřeby centrálních úřadů k vojenským nebo hospodářským účelům. Jedná se zejména o 1., 2. a 3. vojenské mapování a mapy stabilního katastru, které jsou významným zdrojem informací hospodářského charakteru a na jejichž základě můžeme rekonstruovat vzhled krajiny. V 19. století mapová produkce prudce narůstá, vzniká celá řada tématických map a mapy se stávají běžnou součástí života. Nástin mapového vývoje je doveden do počátku 20. století.
Cenným ikonografickým pramenem jsou veduty a plány měst Těšínského Slezska, které nám umožňují poznat jejich vzhled, rozsah a celkovou urbanistickou strukturu v minulosti.
Doplnění mapové výstavy tvoří ukázky nejrůznější zeměměřičských pomůcek a přístrojů k měření vzdáleností, úhlů, výškopisu aj. Patří sem měřičské řetězy, astroláby, buzoly, teodolity, nivelační přístroje ad. Největší část vystavených předmětů pochází z doby konce 19. a počátku 20. století.